Zatímco absolvent práv, chemie nebo lékařské fakulty má své uplatnění celkem jasně dané, před držitelem čerstvého diplomu z filosofické fakulty se otevírá neznámé území. V průběhu studia se toho naučil hodně, přečetl spoustu učených knih, ale pokud nechce zůstat na ulici a živit se suchými rohlíky, tak musí hodně rychle vymyslet, co s tím titulem vlastně provést. Část lidí stráví celý život v akademické sféře. Stanou se z nich učitelé a profesoři, z pohledu mnoha neškodní blázni, jejichž hlavním životním cílem je vychovat novou generaci neškodných bláznů. Část rezignuje, a přijme nekvalifikovanou práci. O nich pak vznikají ony vtipy o absolventech a McDonaldu, populární zejména mezi studenty technických oborů. Část to ale vzdát odmítne, a neúnavně se nás snaží přesvědčit o své potřebnosti.
Pravdou je, že studenti humanitních oborů jsou pro reálný život vybaveni lépe, než jsme si ochotni připustit. Žijeme v rychle se měnícím světe plném informací, kde schopnost nadrtit se nazpaměť laboratorní protokoly nebo paragrafy zase tak moc neznamená. Naopak se cení schopnost rychle myslet, řešit problémy za pochodu, číst mezi řádky a vyhledávat si, co potřebuji. A to právě filosofové nebo lingvisté umí. Jejich mysl není drcená tunou faktů, ale raději se cvičí ve schopnosti argumentace, v logickém uvažování a v myšlení v souvislostech. To z nich dělá ideální kandidáty například na pozice analytiků, bezpečnostních techniků nebo manažerů. Ano, možná jim chybí technické vzdělání, ale to si díky svému bystrému mozku rychle doplní. A v mezičase už zvládnou jako houba nasávat všechny druhy faktů, a zasazovat si je do kontextu.
Takže ano, absolventy humanitních oborů potřebujeme. Vlastně bychom docela potřebovali, aby více inženýrů a chemiků dokázalo myslet jako filosofové – ne v naučených protokolech, ale sami za sebe.
