Nikdy jsem neměla ráda stěhování. Nebavilo mě se stěhovat, protože jsem nevěděla, kam vždycky mám dát všechny své věci. Všichni mi říkali, že jsem taková sběratelka, protože jsem měla doma tolik krámu, že jsem nikdy nevěděla, co s nimi dělat. Proto jsem měla plnou půdu a taky sklep. A jednoho dne přítelovi došly nervy a řekl mi, že pokud ne vyklidí půdu a sklep, tak mi všechny mé věci vyhodí. Že prý ty věci ani nebude třídit a nebude se mě ptát a všechno prý vyhodí. Já jsem se zalekla a s přítelem jsem dva dny nemluvila. Jenomže potom mi začalo téct do bot.
Přítel už opravdu zuřil a řekl, že jsem horší než nějaký křeček, že všechno skladuji, že prý se něco bude v budoucnu hodit. Jenomže vždyť je to pravda. A všechno, co jsem schovala je podle mého názoru praktické a může se to v budoucnu samozřejmě hodit. Jenomže třeba stará pohovka nebo rozbité židle se samozřejmě hodit nebudou. Ale bylo mi to líto vyhodit. Proto mi přítel pořídil plastové přepravky. Plastové přepravky slouží k tomu, kam si budu ukládat věci anebo když je budu stěhovat.
Řekla jsem si, že jsi pronajmu sklad a tam v plastových přepravkách přemístím všechny své krámy. Krámy tomu vzniká můj přítel, já tomu říkám osobní věci. Plastových přepravek mi přítel pořídil dvacet a musím říct, že mi to opravdu ušetřilo práci. Do plastových přepravek jsem dala všechny své věci, které jsem chtěla přestěhovat do skladu. Sice jsem si řekla, že si dám rok na to, že se tam nechám pronájem skladu v plastových přepravkách uložené věci. A po roce se rozhodnu, co s těmi věcmi. Když je během roku nevyužiji ani jednou, tak ty všechny věci vyhodím. Teď akorát si nechám pro případ nouze plastové přepravky. Co kdybych v budoucnu zase chtěla něco sbírat a uložit to ve sklepě či na půdě? Myslím, že tohle by už přítel nevydržel.