Nedávno jsem navštívila bývalou spolužačku. Později se vdávala, později také měla děti. Zatímco moje děti vyrůstaly dost chaoticky, ona jako starší maminka, měla už ve všem řád a děti měla poslušné a vychované. Nestíhala jsem zírat, když jsme měli společně vyrazit do parku na hřiště, kde jsme po letech chtěly prodrbat všechny naše spolužáky a zavzpomínat na školní léta. Dokud jsem u ní pila kafčo, děti si krásně hrály, vůbec neotravovaly, ačkoli má dceru i syna, nebyly slyšet žádné hádky, hrály si se stavebnicí a stavěli nějaké město.
Kluk budoval silnice, mosty, holčička nemocnici a park. Do stavebnice míchali autíčka, panenky, zvířátka, prostě takový dětský pel-mel. Zatímco u nás bych děti vzala ven a teprve potom je honila do úklidu, nebo spíš hračky uklidila za ně, tady jsem nestačila zírat. Spolužačka Anička zavelela k úklidu hraček a odchodu a ty poslušné děti hned vytáhly sáčky a začaly hračky třídit. Opravdu je neshrnuly jen tak do bedny, fakt je třídily. Zvlášť kostičky, autíčka, panenky, plastové stromečky a další drobnosti. Adámek předčítal popisky na sáčcích a Adélka sbírala a vkládala jednotlivé kousky. Opravdu jsem zírala, co vám budu povídat.
Byly to takové sáčky se zipem, které já používám pouze do mrazáku, mám tam zmražené houby, maliny, maso a kdoví co ještě, ale že by šly sáčky využít i na roztřídění hraček, by mě nenapadlo. Ještě po návratu domů jsem byla plná dojmů, ne jen z těch hodných a šikovných dětí, ale i ze sáčků na zip, které se dají používat vlastně univerzálně a ne jen do mrazáku. Hned druhý den jsem objednala tři sady. Roztřídím si nějaké bylinky a donutím manžela, aby si udělal pořádek ve všech těch šroubcích, hřebících a podobných drobnostech, které se stále někde povalují, nebo jsou bez ladu a skladu promíchané ve staré veliké pixle v komoře.